Tohle se mi líbí víc než obyčejné „Koncentrační tábor Stutthof“, protože hned vystihuje jednu z jeho zvláštností: tábor vznikl 2. září 1939 a Rudá armáda do něj vstoupila až 9. května 1945. Muzeum Stutthof uvádí dobu existence 2077 dní.
Jen několik desítek kilometrů od Gdaňsku, nedaleko pobřeží Baltského moře, leží místo, jehož historie začala téměř současně s druhou světovou válkou.
2. září 1939, den po německém útoku na Polsko, byli do Stutthofu přivezeni první vězni.
Když pak 9. května 1945 do tábora vstoupili vojáci Rudé armády, válka v Evropě už prakticky skončila.
Stutthof tak existoval téměř po celou dobu druhé světové války – 2077 dní.
Tábor vznikající současně s válkou
Prvními vězni byli především Poláci zatčení na území Svobodného města Gdaňsk a malá skupina místních Židů.
Jejich úkolem bylo zároveň nový tábor budovat.
Na malém prostoru obehnaném ostnatým drátem vznikaly první baráky, zatímco další zatčení stále přicházeli. Dochovaná svědectví prvních vězňů popisují improvizované podmínky, stany, nedostatek lůžek, bití, hlad a nucenou práci.
Stutthof přitom nebyl od prvního dne formálně koncentračním táborem SS.
Nejprve fungoval jako civilní internační tábor podřízený gdaňské policii. V listopadu 1941 získal status pracovně-výchovného tábora bezpečnostní policie a 7. ledna 1942 byl oficiálně začleněn do systému koncentračních táborů.
Starý a nový tábor
Původní areál byl poměrně malý.
Po změně statusu však začala rozsáhlá přestavba.
V letech 1942–1943 vznikal takzvaný Nový tábor, plánovaný pro přibližně 25 000 vězňů. Projekt počítal se třiceti obytnými baráky, lázněmi, sklady, kuchyní a zázemím strážních jednotek.
Tábor se postupně rozrůstal také mimo samotné Sztutowo.
Vznikla rozsáhlá síť pobočných táborů a pracovišť, kde byli vězni využíváni především jako nucená pracovní síla. US Holocaust Memorial Museum uvádí více než sto pobočných táborů Stutthofu v severním a středním Polsku.
Kdo byl ve Stutthofu vězněn
V prvních letech tvořili velkou část vězňů Poláci z Gdaňska a Pomořanska.
Po začlenění Stutthofu do centrálního systému koncentračních táborů se skladba vězňů výrazně měnila.
Celkem zde bylo podle Muzea Stutthof vězněno přibližně 110 000 lidí z 28 zemí a více než 40 národnostních skupin. Byli mezi nimi muži, ženy i děti.
Od roku 1944 výrazně vzrostl počet židovských vězňů.
V červenci 1944 byl Stutthof zapojen do systému nacistického „konečného řešení“ a do tábora začaly přijíždět velké transporty Židů z likvidovaných ghett a táborů v Pobaltí a dalších oblastech.
Muzeum Stutthof odhaduje, že zde bylo vězněno přibližně 50 000 Židů, z nichž zhruba 27 000 nepřežilo.
Každodenní život
Podmínky byly mimořádně tvrdé.
Vězni čelili:
- hladu,
- násilí,
- nemocem,
- nedostatečné hygieně,
- nucené práci,
- přeplněným barákům,
- trestům a selekcím.
Velké množství lidí zemřelo během epidemií skvrnitého tyfu, které tábor zasáhly mimo jiné v zimě 1942 a znovu v roce 1944.
Táboroví lékaři zároveň zabíjeli nemocné a zraněné vězně smrtícími injekcemi.
V systému, kde měla pracovní schopnost zásadní hodnotu, se nemoc nebo vyčerpání mohly velmi rychle stát rozsudkem smrti.
Nucená práce
Stutthof nebyl pouze místem internace.
Práce vězňů byla součástí fungování celého komplexu.
Vězni pracovali v samotném táboře, ve výrobních provozech i na mnoha místech mimo hlavní areál.
S rozvojem pobočných táborů se Stutthof stal významným zdrojem pracovní síly pro německé hospodářství.
Právě síť poboček je pro pochopení Stutthofu důležitá – jeho historie není omezena pouze na prostor dnešního památníku.
Plynová komora
V roce 1943 byla poblíž krematoria postavena malá plynová komora.
Původně sloužila k dezinfekci oděvů.
Od poloviny roku 1944 ji však SS začala využívat také k vraždění vězňů.
US Holocaust Memorial Museum uvádí, že zabíjení pomocí Zyklonu B začalo v červnu 1944 a mezi oběťmi byli mimo jiné lidé označení SS za příliš nemocné nebo slabé k práci.
Stutthof přitom nebyl vybudován jako čistě vyhlazovací centrum typu Treblinka.
Jeho funkce se však v průběhu války změnila a v závěrečném období se stal také místem systematického vraždění.
Současný oficiální název muzea proto zní Muzeum Stutthof v Sztutowě – německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor (1939–1945).
Krematorium
S rostoucím počtem mrtvých vzniklo v táboře rovněž krematorium.
Dnes patří společně s plynovou komorou k nejvýraznějším dochovaným místům areálu.
A právě tady bych později v našem článku i případném videu dal jednu z nejsilnějších zastávek – nikoliv kvůli senzaci, ale protože na malém prostoru lze dobře vysvětlit, jak se funkce Stutthofu během války postupně radikalizovala.
Přibližně 65 000 mrtvých
Podle Muzea Stutthof prošlo táborem asi 110 000 vězňů.
Přibližně 65 000 z nich zemřelo nebo bylo zavražděno v důsledku nucené práce, hladu, nemocí, násilí, poprav, vražedných selekcí a evakuací.
To znamená, že Stutthof nebyl okrajovým táborem.
Byl jedním z největších míst nacistické perzekuce v oblasti severního Polska.
25. leden 1945 – začíná pochod smrti
Když se začala přibližovat Rudá armáda, rozhodlo vedení tábora o evakuaci.
25. ledna 1945 opustily Stutthof první kolony vězňů.
Z hlavního tábora bylo pěšky evakuováno přibližně 11 000 lidí, z pobočných táborů dalších přibližně 22 000. Celkem tak do pochodů smrti vyrazilo téměř 33 000 vězňů.
Podmínky byly katastrofální.
Zima.
Hlad.
Nemoci.
Vyčerpání.
Nedostatek jídla a oblečení.
Vězni, kteří nestačili pokračovat, byli v některých případech zabíjeni.
Muzeum Stutthof odhaduje počet obětí pozemní evakuace na přibližně 17 000 lidí.
Evakuace po moři
Ani tím však evakuace neskončila.
V dubnu 1945 začala další fáze.
25. dubna byli vězni schopní pohybu odváženi z prostoru Stutthofu směrem k Baltskému moři a dále po vodě směrem do severního Německa.
Do námořní evakuace bylo podle muzea zahrnuto více než 9 000 lidí a přibližně polovina z nich nepřežila.
Tohle je podle mě výborné téma na vlastní FINDOUT kapitolu – „lodě smrti ze Stutthofu“.
9. května 1945
Do hlavního tábora vstoupili vojáci 48. armády 3. běloruského frontu ráno 9. května 1945.
V areálu zůstávalo pouze asi 150 vězňů, kteří nebyli evakuováni. Nacházelo se zde zároveň velké množství civilistů prchajících před frontou.
Tím skončila historie tábora, která trvala téměř šest let.
Od 2. září 1939 do 9. května 1945.
Stutthof dnes
Muzeum Stutthof vzniklo v roce 1962, po dlouholetém úsilí bývalých vězňů a dalších lidí usilujících o zachování místa. V dalších desetiletích byly v areálu budovány expozice, památníky a shromažďována svědectví přeživších.
Dnes jsou součástí památníku dochované a rekonstruované části starého tábora, baráky, krematorium, plynová komora, táborové prostory a monumentální Památník boje a mučednictví.
Stutthof tak není pouze místem, kde se připomínají oběti.
Je zároveň místem, na kterém lze téměř krok za krokem sledovat, jak se z malého internačního tábora vytvořila součást obrovského systému nacistických koncentračních táborů, nucené práce a vraždění.