FINDOUT Naše knihovna OSOBNÍ RECENZE
KNIHA · PŘÍBĚH ZA KNIHOU

Co Dante neviděl: Alfréd Wetzler a peklo Osvětimi, o kterém musel vyprávět

Alfréd Wetzler uprchl v dubnu 1944 z Osvětimi společně s Rudolfem Vrbou. Pod jménem Jozef Lánik později napsal autobiografický román Co Dante neviděl. Proč je jeho pohled mimořádný?

Přečíst naši recenzi
Obálka knihy – Co Dante neviděl: Alfréd Wetzler a peklo Osvětimi, o kterém musel vyprávět

Dva muži. Jeden útěk. Dvě knihy, které vznikly z téhož zážitku, ale každá jej vypráví jiným hlasem. Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler se v dubnu 1944 dostali z Osvětimi a podali zprávu o nacistickém vyhlazování. A zatímco Vrbovo svědectví známe z knihy Utekl jsem z Osvětimi, Wetzler svůj příběh později zachytil v díle s děsivě výmluvným názvem Co Dante neviděl.

Na obálce českých vydání ale nemusíme najít jméno Alfréd Wetzler. Autor je uveden jako Jozef Lánik. A právě za tímto jménem se skrývá mimořádný osud.

Spisovatel Jozef Lánik byl ve skutečnosti Alfréd Wetzler

Alfréd Wetzler (1918–1988) byl slovenský Žid, který přežil nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz. Spolu s Rudolfem Vrbou, jehož skutečné jméno bylo Walter Rosenberg, uprchl 7. dubna 1944 z Auschwitz-Birkenau.

Jméno Jozef Lánik používal Wetzler v ilegalitě a později ho zvolil také jako literární pseudonym. Zatímco Walter Rosenberg po válce užíval jméno Rudolf Vrba, Wetzler své občanské jméno nezměnil.

Jejich společná historie tedy získala dvě literární podoby. Není to náhoda ani dvojí převyprávění od jednoho autora. Jde o zkušenost dvou skutečných lidí, kteří sdíleli krajně nebezpečný čin a později se k němu každý vrátil po svém.

Útěk, který nebyl jen útěkem

V dubnu 1944 se Wetzler a Vrba ukryli v prostoru Birkenau a po několika dnech zahájili cestu na Slovensko. Unikali z místa, jehož režim byl postaven na teroru, systematickém vraždění a téměř absolutní kontrole.

Kdyby jim šlo pouze o vlastní záchranu, byl by jejich čin už tak mimořádný. Oni však chtěli také předat svědectví o tom, co se v táboře dělo — především v době, kdy hrozily další deportace Židů do Osvětimi.

Po příchodu do Žiliny sepsali podrobnou zprávu o uspořádání táborového komplexu, transportech, selekcích a hromadném vraždění. Dokument dnes známe jako Vrbovu–Wetzlerovu zprávu.

Jeho obsah se postupně dostal do zahraničí. Nešlo však o první varování před nacistickými zločiny a ani dnes nelze jeho následný dopad vyjádřit jednoduchým číslem zachráněných životů. Podstatné je, že šlo o detailní svědectví očitých svědků a jednu z důležitých cest, jimiž se pravda o Osvětimi šířila světem.

Proč právě Co Dante neviděl?

Dante Alighieri popsal v Božské komedii pomyslné peklo. Název Wetzlerovy knihy staví vedle této literární představy skutečné nacistické zločiny. Připomíná rozdíl mezi tím, co lze vymyslet, a tím, co lidé opravdu dokázali způsobit jiným lidem.

Wetzlerovo dílo ovšem není totožné s historickou zprávou z roku 1944. Co Dante neviděl je autobiograficky založený román, který autor vydal slovensky roku 1964. Jeho literární podoba zprostředkovává zkušenost táborového života a útěku jinak než strohý, informačně zaměřený dokument.

Právě toto rozlišení je při čtení důležité. Román vychází ze skutečných událostí a zkušeností svého autora, ale konkrétní literární scény a dialogy nelze bez dalšího považovat za doslovný archivní záznam.

Druhý muž ze slavného útěku

Ve veřejném vyprávění o útěku z Osvětimi bývá často výrazněji zastoupen Rudolf Vrba. Jeho jméno se objevuje v rozhovorech, dokumentech a vzpomínkové literatuře.

Co Dante neviděl nám umožňuje věnovat zaslouženou pozornost také Alfrédu Wetzlerovi — člověku, bez něhož by tento příběh nebyl úplný.

Je mimořádně cenné, když se k jedné historické události zachovají samostatná svědectví jejích účastníků. Nedávají nám dvě zaměnitelné verze. Připomínají, že i lidé, kteří prošli stejnou cestou, si ji mohli zapamatovat, promyslet a literárně zachytit různě.

Kniha, která se dostala také na filmové plátno

Wetzlerův autobiografický román se stal předlohou historického dramatu Správa (Zpráva, mezinárodně The Auschwitz Report) režiséra Petera Bebjaka z roku 2020.

Film znovu připomněl odhodlání obou uprchlíků a především význam svědectví, s nímž se dostali na svobodu. Filmovou adaptaci a knihu je však vhodné chápat jako dvě odlišná vyprávění o historicky doložené události.

Proč kniha patří do Findout – Knihovny?

Protože vedle dějinných faktů dává prostor také hlasu člověka, který byl přímo u jejich vzniku.

Pokud nás zajímá příběh Vrbovy a Wetzlerovy zprávy, má smysl sáhnout po obou knihách. Vrbovo Utekl jsem z Osvětimi a Wetzlerovo Co Dante neviděl nám nepřinášejí dva různé útěky. Přinášejí dvě osobní cesty ke vzpomínce na jedinou událost.

**Nejde přitom jen o to, jak se dvěma vězňům podařilo překonat táborové hranice. Jejich příběh klade ještě těžší otázku: Co se stane, když někdo přinese svědectví o nepředstavitelném zlu — a svět se musí rozhodnout, zda mu uvěří?**


O knize: Alfréd Wetzler pod pseudonymem Jozef Lánik, Co Dante neviděl. Původní slovenské vydání Čo Dante nevidel vyšlo roku 1964; české vydání vydalo Naše vojsko roku 1966 a nové české vydání roku 2024 (312 stran, překlad Marie Liehmová, ISBN 978-80-206-2048-4).

Redakční zdroje: Holocaust.cz – útěk Vrby a Wetzlera; Památník Auschwitz-Birkenau – zprávy uprchlíků; Bibliografické údaje českého vydání; Czech Film Center – filmová adaptace.